…doposud. Jo, fakt to tak vypadá. Abych nastínil situaci – bydlím v podnájmu ve starší zástavbě v Holešovicích (dočasně!!!). Všechny byty jsou již soukromé – čti: odkoupené od restituenta celého baráku – a společné prostory jsou, jaksi, společné (čti: všech a ničí). Klasická situace. Takže na úklid a údržbu tu nikdo nešáhne a je na to najata jakási uklízecí firma (placená velmi slušně ze “společného fondu oprav”). Mno, ta na to taky evidentně nešáhne a nikomu to nevadí. Jakožto podnájemník si mohu tak maximálně stěžovat na hlavním nádraží.
Ale k vtipné historce 🙂 Asi před měsícem praskly žárovky ve dvou patrech (naše a to pod ním). Jelikož jsem tu převážně nebyl, dost mne překvapilo, že tma trvá dosud. I vyměnil jsem v našem patře vynález přítele Edisona, abychom se při cestě z venčení nepřizabili. Druhý den potkám sousedku, babka agilní a velice společenská, a hned se táže: “Jsem koukala, že vám už vyměnili světlo, nevíte, kdy to vymění i u nás?” I pravím té dobré ženě, že jsem to zvládnul sám, neb nerad tápu ve tmě. Měl jsem to raději svést na panenku Marii… Madam mi pravila: “A to jste to nemohl vyměnit i u nás, když už jste to dělal?” (redakčně zkráceno, vynechány invektivy…).
Tak nevím, jsem takovej zlej sobec, že stařenku nechám pajdat ve tmě, nebo jsem až moc aktivní a asi si to brzo vyžeru? Tipuju to na druhou variantu, už se vidím v roli neplaceného domovníka…
Mimochodem – teď jsme byli venčit a stal se zázrak! O patro níže světlo svítí! Je zajímavé, že u nás přestalo… Co není přibité…
Inu – asi už zase hledám podnájem. V normální čtvrti…