Inu, jak tak procházím staré projekty a migruju/slučuju je s hlavním blogem, nacházím i takové články, které by měly zůstat pohřbeny v hlubinách staré databáze. Jenže jsem co? Jo, starej ješita a nostalgik, takže Glosy, které jsem měl rád a psal stejně hlavně pro sebe, nechám existovat. Možná sem něco někdy připíšu, možná ne, ale pomník byl postaven a není tak hnusnej jako Stalin na Letné, takže jej odstřelovat nebudu Ale propagovat taky ne. Inu, uvidíme.
]]>
-vulgarismy a nekorektní obsah byl cenzurován-
děkuji za pozornost
(doplňující otázka: co jste tu čekali? :-))
]]>ONA: "Co si dáš k večeři?"
ON: "Mně je to docela jedno, co uvaříš, to sním."
ONA: "S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?"
ON: "Jo chuť … Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama…"
ONA: "Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři."
ON: "No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a …"
ONA: "Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?"
ON: "No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák."
ONA: "V půl osmý večer? Ty ses snad zbláznil! A stejně nemáme brambory. Kdybys přišel domů dřív, mohl sis je koupit!"
ON: "Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo abys mi to řekla."
ONA: "Proč bys je, prosím tě, kupoval ty, brambory vždycky kupuju já, odjakživa! Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrát každej den!"
ON: "No, já jen, že ses ptala na co mám …"
ONA: "Nech už toho, prosím tě, jseš s tím … ‚že ses ptala‘ … už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři."
ON: "A z čeho si můžu vybrat?"
ONA: "No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou."
ON: "No … tak tedy …, co třeba tousty …"
ONA: "Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni!"
ON: "Tak já bych si … asi … dal …, no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl."
ONA: "Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?"
ON: "Dobře, udělej mi špagety."
ONA: "No konečně, z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?"
ON: "Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám."
ONA: "No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho."
ON: "Už deset let, miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si dal naposledy na špagety sýr."
ONA: "Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom sis klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku."
ON: "To mohl, klidně, proč ne – tak mi ji dej?"
ONA: "No vidíš, kdybys to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!" …….
ONA: "Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem…"
Jste všestranní, důrazní a hezky živí. Takoví impulzivní čertící z krabičky. Ve většině případů dosáhnete čeho chcete. Život je pro vás velká výzva, kterou přijímáte rádi a s nadšením. Hry o vabank vám sedí. Máte mnoho zájmů, možná až moc. Jste individualista se spoustou ideálů. Máte hodně kámošů, nové vztahy navazujete lehce.
No, tak to možná, do krabičky se sice nevejdu, ale vabank (all-in) hraju často. Ovšem ono to pokračuje:
Jste rození vůdci zvyklý rozhodovat a nést odpovědnost. Ostatní vám to baští a ctí ve vás autoritu. Dokážete se zastat těch, kteří to potřebují a nechybí vám odvaha svá rozhodnutí prosazovat. Dokážete druhé motivovat, aby ze sebe vydali to nejlepší. Pozor na impulsivnost. Hoďte se trochu do klidu a nesnažte se o maximální kontrolu nad vším. Bude vám lépe.
Jasně, to jsem celý já A teď tu O Smolíčkovi… Ale ono to mělo ještě závěr:
Jste vysloveně přátelský typ. Dělá vám dobře, když můžete být s druhými a jsou-li oni šťastní, vy také. Nikdy nezapomenete přátelům poslat alespoň pohlednici k svátku nebo z dovolené. Jste vnímaví a nic vám neujde – máte v sobě prostě takový malý radar. Nebojte se podniknout něco sami. Může to být příjemná změna.
No konečně něco, co sedlo
Akorát mám dojem, že z tohohle si vybere každý… Nebo tu má někdo dojem, že to sedí?
]]>RE: Může toho Paroubka brát ještě někdo vážně?
Mno, dle mého skromného názoru, může.
Pokud se na to nebudeme dívat z hlediska morálních a lidských kvalit, což v politice jaksi nejde, tak Jirkovo salto ohledně voleb bylo patrně nejlepším politickým rozhodnutím, které kdy udělal. Pro něj, nikoliv pro "lid"a stát, jak rád opakuje.
Tohle paranoidní vysvětlení, linkované ve Tvém příspěvku, je jen "politický marketing", který mu voliče nesebere – správný příznivec české strany statisticky demagogické věří všemu Na druhou stranu ostatní se možná zamyslí, neb "není přeci šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu", takže toto vysvětlení je z politického hlediska dobré.
Jaké byly skutečné příčiny odkladu voleb, o tom se můžeme dohadovat, ale několik možných příčin je jasných. O kterou (o které) z nich se jednalo, je dnes spíše akademická otázka, neb se to asi nedozvíme:
Vymyslet by se dalo ještě pár dalších variant, ale tohle myslím stačí. Takže – ano, je to paranoidní demagog z RaJ, který je nebezpečný snad pro všechny. ano, má chování řeznického psa (viz. oznámení "nepodpořit rozpuštění" via. TV, to se fakt nedělá) a ruku bych mu podal jen se semtexem, ale: politicky je až nebezpečně účinný a bohužel i vychytralý. bohužel…
]]>Ale k vtipné historce Asi před měsícem praskly žárovky ve dvou patrech (naše a to pod ním). Jelikož jsem tu převážně nebyl, dost mne překvapilo, že tma trvá dosud. I vyměnil jsem v našem patře vynález přítele Edisona, abychom se při cestě z venčení nepřizabili. Druhý den potkám sousedku, babka agilní a velice společenská, a hned se táže: “Jsem koukala, že vám už vyměnili světlo, nevíte, kdy to vymění i u nás?” I pravím té dobré ženě, že jsem to zvládnul sám, neb nerad tápu ve tmě. Měl jsem to raději svést na panenku Marii… Madam mi pravila: “A to jste to nemohl vyměnit i u nás, když už jste to dělal?” (redakčně zkráceno, vynechány invektivy…).
Tak nevím, jsem takovej zlej sobec, že stařenku nechám pajdat ve tmě, nebo jsem až moc aktivní a asi si to brzo vyžeru? Tipuju to na druhou variantu, už se vidím v roli neplaceného domovníka…
Mimochodem – teď jsme byli venčit a stal se zázrak! O patro níže světlo svítí! Je zajímavé, že u nás přestalo… Co není přibité…
Inu – asi už zase hledám podnájem. V normální čtvrti…
]]>A pro nedůvěřivé ještě odkaz na PDF verzi licence.
]]>již se mu brečet nechce. Chce se mu vraždit… Že já blbec se obtěžoval studovat! Inu, už JUDr. Jahelka kdysi zpíval: “A tak za studia pykám, směje se mi Gejza cikán. Byť ve škole 3x propad, za mý dva platy chodí kopat…”.
]]>