Kamarádka na Facebooku napsala: “vymejšlím báseň o Cipískovi.. napadá někoho nějaký verš? :)”, no tomu se nedá odolat 😀 Jsem si původně chtěl dát jen jeden dva verše, ale jak se rozjedu, nezastavuju 🙂 Safra práce, zrovna mne napadlo pokračování… Ne, nechám jen to, co už je. Inu:
Cipísek maličký, v Řáholci žil,
s tatínkem na zdraví kořalku pil.
Chlastali od rána po celý den
a večer snili svůj barevný sen,
o tom jak lesem se společně potácí…
a ze všech zvířátek mají jen legraci,
po srnkách ze srandy střílejí žaludy,
ze křoví kynou jim podivné přeludy.
Ty sny, o kterých pan Čtvrtek vyprávěl,
trochu je upravil a trochu přeháněl,
zatajil psilocin, zatajil kořalku
a dobrou náladu sváděl jen na Manku.
Otázkou zůstává, zda je nám milo,
věděti jak to vše opravdu bylo?
A proto hlasuji pro naivitu:
nevěřme rozumu, straňme víc citu 🙂
Cipíska ponechme zbojnickým dítkem
a Manku zářivým Řáholským kvítkem.
A táta loupežník? No to byl hrdina,
kterému nade vše vždy byla rodina!