…aneb – že jsem paranoidní, neznamená, že mne nesledují…
Znáte to – prohýřená noc a krásné ráno, kdy sluníčko zvolna proniká nejen okny (která by snesla něžnou péči rejžákem), ale i skrz víčka, ztěžklá únavou. Probouzíte se do krásného letního dne, je krásně, šiba spokojeně pochrupkává přitulená pod dekou, zkrátka ideál. I zvonění telefonu se zdá být tak vzdálené… Počkat? Jakej telefon?
Dobrý den, mohl byste mi věnovat pár minut vašeho času?
Aha, tenhle telefon. Nu, hlas to byl příjemný, tak co – sluníčko svítí, kvítka kvetou, pokecejmež
bych vám ráda nabídla nový produkt Citibank – kreditní kartu…
TůT-Tůů-TůT…
Ehm, ne, v 7.09 ráno fakt nechci kreditku. Ne, ani zadarmo. Hmmm, sbohem poetické ráno, vítej tvrdá komerční realito…>